Jarní vycházka za hmyzem

31. 5. 2020  •  publikoval(a): Daniel Abazid  •  rubrika: Aktuality, Exkurze
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pokud se vydáte na Táborsku nebo Soběslavsku do přírody, kdekoli potkáte desítky nebo stovky druhů hmyzu. My si představíme hlavně druhy zajímavé, nápadné a dobře určitelné, které máte šanci uvidět. Poznáte je?

02

02

03

03

04

04

Mezi první jarní motýly patří babočky, protože většina druhů přezimuje jako dospělci (možná i u vás ve sklepě nebo v garáži). Častými druhy jsou např. babočka paví oko (01 – úvodní snímek), babočka kopřivová (02) nebo babočka bílé C (03), k vzácnějším, ale i tak poměrně rozšířeným druhům řadíme babočku jilmovou (04).

05

05

06

06

Na lesních lemech nebo kolem cest poletuje občas babočka osiková (05), jejíž housenky se vyvíjejí na břízách, vrbách nebo topolech. K menším druhům patří babočka síťkovaná (06), která jako jediná z představených baboček přezimuje v kukle. Ve zbarvení jarní generace tohoto druhu převažuje oranžová, zatímco v létě mají křídla tohoto druhu převážně hnědou barvu. Tento jev, kdy se motýli jarní a letní generace stejného druhu výrazně barevně liší, se odborně nazývá sezónní polyfenismus.

07

07

08

08

K prvním jarním motýlům patří i žluťásek řešetlákový (07), nápadný pohlavní dvojtvárností. Samečci mají sytě žlutou barvu, zatímco křídla samiček jsou o poznání bledší. K jarním motýlům patří i malý bělásek řeřichový (08), jehož samečky prozradí oranžová barva předních křídel, která u samiček chybí.

09

09

Na místech bez vegetace hnízdí řada druhů samotářských včel, např. pískorypka vrbová (09), která je na vhodných místech často k zastižení ve větším počtu. Otevřené plošky, jako jsou okraje cest, pískovny nebo i krtiny, využívají různé druhy samotářek k hrabání hnízdních nor. V nich kladou do tzv. plodových komůrek vajíčka a zanechávají potomkům zásoby nektaru a pylu.

10

10

Na šípkových keřích často objevíme podivné útvary. Jde o tzv. hálky, v tomto případě vytvořené žlabatkou šípkovou (10), která patří stejně jako včely nebo mravenci mezi blanokřídlý hmyz. Uvnitř každé hálky žije v tomto případě několik larev. Teď na jaře však budou ve starých šípkových hálkách drobné dírky, kudy dospělé žlabatky vylétly ven.

11

11

12

12

Tyhle dva brouky z čeledi mandelinkovitých najdete nejčastěji na listech dřevin, kterými se živí. Mandelinku topolovou (11) potkáte nejčastěji na topolech (nejraději má osiky), zatímco vrbař hladký (12) preferuje vrby. Ani jeden z těchto brouků se však oblíbené dřeviny nedrží nějak striktně.

13

13

14

14

U mandelinkovitých brouků ještě chvíli zůstaneme. Už mladé listy olší ožírá od jara tmavě modrý a lesklý bázlivec olšový (13). A pokud máte to štěstí, že ve vašem okolí roste v lesích lilie zlatohlavá, její okousané listy zase prozradí přítomnost chřestovníčka liliového (14). Pokud ve vašem okolí lilie zlatohlavá neroste, podívejte se na zahradě pozorně na vaše opečovávané zahradní lilie a chřestovníčka na nich téměř jistě objevíte také.

15

15

Po lesních cestách se batolí zdánlivě neohrabaní chrobáci lesní (15). Zatímco pěšky jim to jde pomalu, létají celkem rychle. Chrobáci vyhledávají hromádky trusu, jimiž se živí. Patrně tušíte, že chrobákovi se lidově říká hovnivál, ale nikoli hrdobec.

16

16

17

17

18

18

Květy různých rostlin (údajně zejména žluté) lákají velké množství různých druhů brouků. K těm větším patří třeba zlatohlávek tmavý (16), ještě v 90. letech vzácný brouk teplých oblastí, který se však v poslední době raketově rozšířil po celé České republice. Pokud uvidíte na květu malého a podlouhlého hnědého broučka, bývá to často malinovník plstnatý (17), jehož larvu už jste určitě snědli (jako červa v malině). No a na květu kosatce žlutého vidíte miniaturní blýskáčky (18), které nepřilákají jen žluté květy, ale i vaše žluté tričko.

19

19

Spíše vzácností už je na Táborsku setkání s chroustem obecným (19), jehož larvy zvané ponravy žijí v půdě, kde se živí kořeny rostlin. Dospělí chrousti (zvaní též babky) byli dříve považování za škůdce, protože ožírali na stromech listí, a bývalo jich tolik, že jimi naši předkové krmili drůbež. A někdy i sami sebe, jak ukazují dochované recepty, třeba na chroustí polévku.

20

20

Když budete mít štěstí, můžete na cestách jarní přírodou potkat nápadné a podivně bachraté brouky se zkrácenými krovkami. Jsou to majky, na Táborsku nejčastěji majka fialová (20). Majky mají velice zvláštní larvální vývoj. Samička klade do dolíku v zemi vajíčka. Z nich se vylíhnou pohyblivé larvy zvané triungulini, vylezou na květy a čekají na samotářskou včelu, které se potřebují chytit. Pokud se chytí nesprávného hmyzu, zahynou. Pokud natrefí na správný druh, třeba samotářskou včelu hedvábnici, nechají se odnést do jejího hnízda, kde sežerou nejprve vajíčko a poté i připravené zásoby. Larva se ve včelím hnízdě několikrát svléká, prochází dalšími stadii, nakonec se kuklí a dokončuje složitý vývoj, jemuž odborně říkáme nadproměna (hypermetamorfóza).

Majky jsou jedovaté a pokud byste je vzali do ruky, vylučují mezi články nohou žlutou hemolymfu (tělní tekutinu) obsahující prudký jed kantaridin (dříve se využíval i v oboru travičství). Majky však nejsou nebezpečné, pokud je nesníte nebo se vám jejich hemolymfa nedostane třeba do očí. Jedná se naopak o velmi ohroženou skupinu brouků, z nichž několik dokonce z naší přírody nenávratně zmizelo. Takže fakt, že se alespoň s majkou fialovou začínáme v přírodě setkávat častěji, by nám měl přinášet především radost.

Doufám, že vás virtuální hmyzí vycházka nenudila. Teď už nezbývá, než za hmyzem vyrazit do přírody.

RNDr. Jiří Řehounek